Severokorejský won: Měna, kterou svět téměř nezná

Historie severokorejského wonu od roku 1947

Severokorejský won byl zaveden v roce 1947 jako následník japonského jenu a korejského wonu používaného před rozdělením Koreje. První emise severokorejského wonu proběhla 6. prosince 1947 pod dohledem tehdejší sovětské správy. Měna byla původně navázána na sovětský rubl v poměru 1:1, což odráželo silný vliv Sovětského svazu na nově vznikající severokorejský stát.

V průběhu korejské války (1950-1953) došlo k významné inflaci a znehodnocení měny. V roce 1959 proběhla první měnová reforma, kdy byl zaveden nový won v poměru 100:1 ke starému wonu. Tato reforma měla za cíl stabilizovat ekonomiku a posílit kontrolu státu nad finančním systémem. Následující desetiletí bylo charakterizováno relativní stabilitou měny, především díky centrálně plánované ekonomice a podpoře ze strany Sovětského svazu a dalších socialistických zemí.

Významným milníkem byl rok 1979, kdy došlo k další měnové reformě. Centrální banka Severní Koreje tehdy vydala nové bankovky s portréty Kim Il-sunga, které se staly symbolem kultu osobnosti. V osmdesátých letech začala měna postupně ztrácet na hodnotě v důsledku ekonomických problémů země a rostoucí izolace na mezinárodní scéně.

Nejdramatičtější změna přišla v roce 2009, kdy režim provedl kontroverzní měnovou reformu. Obyvatelé měli pouze týden na výměnu starých bankovek za nové, přičemž byla stanovena přísná omezení na množství peněz, které mohli vyměnit. Poměr výměny byl stanoven na 100:1, což znamenalo, že lidé přišli o značnou část svých úspor. Tato reforma vedla k významnému sociálnímu napětí a ekonomickým problémům.

V současnosti existují v Severní Koreji paralelně dva měnové systémy. Oficiální won, používaný běžnými občany, a konvertibilní won určený pro zahraniční návštěvníky a diplomatický personál. Oficiální směnný kurz se výrazně liší od skutečné tržní hodnoty měny, což vytváří složitý systém dvojích cen a černého trhu.

Severokorejský won nadále čelí problémům s inflací a nestabilitou. Na černém trhu je běžně směňován za čínské juany nebo americké dolary, které jsou považovány za stabilnější měny. Státní kontrola nad měnou zůstává přísná, přičemž vláda aktivně potlačuje neoficiální směnné aktivity. Přesto se významná část ekonomických transakcí v zemi odehrává mimo oficiální bankovní systém, často v zahraničních měnách.

Vývoj severokorejského wonu odráží komplexní politickou a ekonomickou historii země. Od jeho zavedení v roce 1947 prošel několika významnými reformami, které byly často spojeny s pokusy vlády posílit kontrolu nad ekonomikou a finančním systémem obyvatel. Současný stav měny je výsledkem desetiletí izolacionistické politiky, centrálního plánování a ekonomických obtíží, kterým země čelí.

Měnová reforma 2009 a její dopady

Měnová reforma v Severní Koreji v roce 2009 představovala jeden z nejvýznamnějších ekonomických zásahů do života běžných občanů v moderní historii země. Severokorejská vláda tehdy nečekaně oznámila denominaci wonu v poměru 100:1, což znamenalo, že staré bankovky byly vyměněny za nové s tím, že každých 100 wonů starých se rovnalo 1 wonu novému. Toto opatření mělo oficiálně za cíl posílit národní měnu a omezit inflaci, ale ve skutečnosti způsobilo značné ekonomické problémy.

Obyvatelé dostali pouze týden na výměnu svých úspor, přičemž maximální částka, kterou mohli vyměnit, byla omezena na 150,000 wonů na domácnost. Toto omezení vedlo k tomu, že mnoho lidí přišlo o své celoživotní úspory. Černý trh, který byl do té doby významným prvkem severokorejské ekonomiky, se prakticky přes noc zhroutil. Hodnota wonu vůči americkému dolaru a čínskému jüanu na černém trhu dramaticky poklesla.

Reforma měla katastrofální dopady na již tak křehkou ekonomiku země. Mnoho obchodníků a drobných podnikatelů, kteří tvořili páteř neoficiální tržní ekonomiky, ztratilo své jmění. Ceny základních potravin a zboží prudce vzrostly, což vedlo k vážným zásobovacím problémům. V některých oblastech země byly hlášeny případy hladomoru a sociálních nepokojů.

Vládní představitelé byli nuceni částečně ustoupit od původních striktních omezení a postupně zvyšovali limity pro výměnu peněz. Park Pong-ju, tehdejší premiér, se dokonce veřejně omluvil za problémy způsobené reformou. Toto bylo v kontextu severokorejského režimu zcela bezprecedentní přiznání chyby.

Důsledky reformy se projevovaly ještě několik let poté. Důvěra v národní měnu byla silně otřesena, což vedlo k ještě většímu příklonu k zahraničním měnám, především čínskému jüanu a americkému dolaru. Mnoho Severokorejců začalo své úspory uchovávat výhradně v těchto měnách, což dále oslabilo pozici wonu.

Reforma také významně ovlivnila vztah obyvatel k státním institucím a centrálně plánované ekonomice. Lidé si začali více uvědomovat rizika spojená s držením domácí měny a začali hledat alternativní způsoby uchovávání hodnoty. Vznikly nové formy směnného obchodu a neoficiální finanční sítě, které pomáhaly obyvatelům překonat následky reformy.

V následujících letech se severokorejská vláda snažila stabilizovat situaci různými ekonomickými opatřeními, včetně částečného uvolnění kontroly nad některými sektory ekonomiky. Nicméně důvěra v národní měnu zůstala trvale narušena a severokorejský won se stal jednou z nejméně stabilních měn na světě. Tato měnová reforma je dodnes považována za jeden z nejvýraznějších příkladů selhání centrálně plánované ekonomiky v moderní historii.

Oficiální a černý tržní kurz wonu

Severokorejský won má dva výrazně odlišné směnné kurzy - oficiální a černý tržní. Oficiální kurz stanovený severokorejskou vládou je přibližně 100 wonů za jeden americký dolar, což je však zcela nerealistická hodnota, která neodráží skutečnou kupní sílu měny. Tento uměle nadhodnocený kurz je používán především pro oficiální transakce, státní statistiky a propagandistické účely režimu.

Parametr	Severokorejský won (KPW)	Jihokorejský won (KRW)
Měnový kód	KPW	KRW
Symbol	₩	₩
Dílčí jednotka	chon (1/100)	chon (1/100)
Vydávající instituce	Centrální banka KLDR	Bank of Korea
Rok zavedení	1947	1953
Směnitelnost	Omezená	Volně směnitelná

Na černém trhu, který představuje skutečnější obraz ekonomické reality země, se won obchoduje za výrazně nižší hodnotu, často až 8000-12000 wonů za jeden americký dolar. Tento dramatický rozdíl mezi oficiálním a černým kurzem je jedním z nejviditelnějších symptomů dysfunkční severokorejské ekonomiky. Místní obyvatelé, kteří mají přístup k zahraniční měně, především k čínskému juanu nebo americkému dolaru, je proto preferují před domácí měnou.

Existence duálního kurzu vytváří v zemi složitý systém paralelních ekonomik. Zatímco běžní občané jsou nuceni používat won v jeho reálné, značně znehodnocené podobě, privilegované vrstvy společnosti a zahraniční návštěvníci mají přístup k speciálním obchodům a službám, kde platí výhodnějším oficiálním kurzem. Tento systém dále prohlubuje sociální nerovnosti v severokorejské společnosti.

Severokorejská vláda se v minulosti několikrát pokusila řešit problém měnovou reformou, naposledy v roce 2009. Tehdy došlo k denominaci wonu v poměru 100:1, což mělo teoreticky přiblížit oficiální kurz realitě. Reforma však skončila katastrofou, způsobila hyperinflaci a vedla k dalšímu propadu hodnoty wonu na černém trhu. Mnoho obyvatel přišlo o své úspory a důvěra v národní měnu se ještě více snížila.

V posledních letech se rozdíl mezi oficiálním a černým kurzem dále prohlubuje, což je způsobeno především mezinárodními sankcemi, izolací země a chronickými problémy severokorejské ekonomiky. Obchodníci na černém trhu často adjustují kurz v závislosti na aktuální politické situaci, dostupnosti zahraničních měn a celkové ekonomické stabilitě země. Významnou roli hraje také pašování zboží přes hranice s Čínou, které vytváří dodatečnou poptávku po zahraničních měnách.

Existence tak výrazného rozdílu mezi oficiálním a černým kurzem také komplikuje jakékoliv snahy o ekonomické reformy nebo otevření země zahraničním investicím. Zahraniční firmy, které by teoreticky mohly v Severní Koreji působit, čelí nejistotě ohledně skutečné hodnoty místní měny a rizikům spojeným s jejím používáním. To dále přispívá k ekonomické izolaci země a brzdí jakýkoliv potenciální rozvoj.

Bankovky a mince v oběhu

V současné době se v Severní Koreji používají bankovky v nominálních hodnotách 5, 10, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 wonů. Všechny bankovky nesou podobiznu Kim Ir-sena, zakladatele Korejské lidově demokratické republiky, s výjimkou bankovky 5000 wonů, na které je vyobrazen Kim Il-sung společně s Kim Čong-ilem. Design bankovek odráží severokorejskou propagandu a ideologii čučche, přičemž na reversních stranách jsou zobrazeny významné památky, budovy a symboly režimu.

Mince jsou v oběhu v hodnotách 1, 5, 10, 50 a 100 wonů, přičemž nejnižší nominální hodnoty se vzhledem k vysoké inflaci prakticky nepoužívají. Mince jsou vyráběny z různých kovových slitin, přičemž jejich design zahrnuje státní symboly, revoluční památníky a tradiční korejské motivy. Na rozdíl od bankovek se na mincích častěji objevují průmyslové motivy a symboly práce.

Významnou charakteristikou severokorejského měnového systému je existence dvou paralelních měnových okruhů. První je určen pro běžné občany a používá standardní severokorejský won, zatímco druhý využívá speciální měnu pro zahraniční návštěvníky a diplomatický personál. Tento systém umožňuje vládě kontrolovat přístup k zahraniční měně a oddělovat domácí ekonomiku od mezinárodních vlivů.

V roce 2009 proběhla kontroverzní měnová reforma, během níž byly staré bankovky vyměněny za nové v poměru 100:1. Tato reforma měla drastický dopad na úspory obyvatel a vedla k významnému ekonomickému chaosu. Po této reformě byly uvedeny do oběhu nové série bankovek, které jsou charakteristické vylepšenou ochranou proti padělání a modernějším designem.

Kvalita tisku bankovek a ražby mincí je relativně nízká ve srovnání s mezinárodními standardy, což je důsledkem technologických omezení a ekonomické izolace země. Ochranné prvky na bankovkách zahrnují vodoznaky, bezpečnostní vlákna a speciální tisk, ale jejich provedení není na úrovni moderních měn. Padělání měny představuje v Severní Koreji závažný trestný čin, který může být potrestán i smrtí.

Zajímavostí je, že některé nominální hodnoty bankovek byly vydány ve speciálních sběratelských sériích, které jsou určeny především pro numismatický trh. Tyto série často commemorují významná výročí nebo události režimu. V běžném oběhu se však tyto speciální edice prakticky nevyskytují.

Systém oběhu hotovosti v Severní Koreji je silně regulován státem, přičemž veškeré transakce v zahraničních měnách jsou oficiálně zakázány pro běžné občany. V praxi však existuje rozsáhlý černý trh, kde se obchoduje především s čínskými jüany a americkými dolary, které jsou považovány za stabilnější alternativu k domácí měně.

Používání wonu v severokorejské ekonomice

Severokorejský won je oficiální měnou Korejské lidově demokratické republiky, přestože jeho praktické využití v každodenním životě obyvatel je poměrně komplikované. V současné době existuje v KLDR dvojí ekonomický systém, kde vedle oficiální měny hrají významnou roli zahraniční měny, především čínský jüan a americký dolar. Státní obchody a služby jsou oficiálně oceňovány ve wonech, ale většina obyvatel preferuje používání zahraničních měn pro jejich stabilnější hodnotu.

Na černém trhu, který je v Severní Koreji rozšířený a do značné míry tolerovaný, se kurz wonu vůči zahraničním měnám výrazně liší od oficiálního kurzu. Zatímco státem stanovený kurz je přibližně 100 wonů za jeden americký dolar, na černém trhu se won obchoduje v řádu tisíců za jeden dolar. Tento významný rozdíl odráží skutečnou kupní sílu měny a nedůvěru obyvatel v její stabilitu.

Severokorejská vláda se pokouší kontrolovat oběh měny různými způsoby, včetně měnových reforem. Nejznámější a nejkontroverznější byla reforma z roku 2009, kdy došlo k denominaci wonu v poměru 100:1. Obyvatelé měli pouze týden na výměnu starých bankovek za nové, přičemž množství peněz, které mohli vyměnit, bylo striktně omezeno. Tato reforma měla katastrofální důsledky pro mnoho obyvatel, kteří přišli o své úspory, a vedla k dalšímu oslabení důvěry v národní měnu.

V praxi většina Severokorejců uchovává své úspory v zahraničních měnách a won používají pouze pro běžné každodenní transakce v menším rozsahu. Na tržištích známých jako jangmadang se ceny často uvádějí v čínských jüanech nebo amerických dolarech, přestože oficiálně by měly být všechny transakce prováděny ve wonech. Tento paralelní měnový systém se stal nedílnou součástí severokorejské ekonomické reality.

Státní podniky a instituce jsou nuceny používat won pro oficiální účetnictví a výplaty, ale i zde existují různé způsoby, jak se vypořádat s nestabilitou měny. Zahraniční společnosti působící v Severní Koreji obvykle provádějí své transakce v tvrdých měnách, především v čínských jüanech nebo amerických dolarech. Vládní představitelé a privilegované vrstvy společnosti mají přístup k speciálním obchodům, kde mohou nakupovat za zahraniční měny kvalitní importované zboží.

Používání wonu v severokorejské ekonomice tak zůstává složitým a mnohovrstevnatým problémem, který odráží širší ekonomické a sociální problémy země. Zatímco oficiálně zůstává won národní měnou, jeho praktická role v ekonomice je značně omezená a komplikovaná existencí paralelního měnového systému založeného na zahraničních měnách.

Severokorejský won je jako zrcadlo naší společnosti - odráží hodnotu, kterou mu přikládáme, ale skutečnou cenu určuje režim

Radek Svoboda

Omezení směnitelnosti měny v zahraničí

Severokorejský won podléhá přísným devizovým kontrolám a jeho směnitelnost v zahraničí je prakticky nemožná. Severokorejská vláda uplatňuje striktní politiku kontroly měny, která znemožňuje běžným občanům i zahraničním návštěvníkům volně směňovat wony za jiné měny mimo území KLDR. Tato měnová izolace je součástí širší strategie ekonomické soběstačnosti známé jako džuče.

Zahraniční návštěvníci jsou při vstupu do země povinni používat speciální měnu určenou pro cizince, takzvané devizové certifikáty nebo platit přímo v zahraničních měnách, nejčastěji v čínských jüanech, amerických dolarech nebo eurech. Tyto certifikáty mají oficiálně stejnou hodnotu jako běžné wony, ale ve skutečnosti jsou obchodovány s výraznou přirážkou na černém trhu.

Severokorejské úřady stanovují oficiální směnný kurz, který se významně liší od reálné tržní hodnoty měny. Tento umělý kurz slouží především k propagandistickým účelům a vytváření iluze silné ekonomiky. Na černém trhu se won obchoduje za zlomek své oficiální hodnoty, což reflektuje skutečnou kupní sílu měny a nedůvěru obyvatel v oficiální ekonomický systém.

Export severokorejských wonů je přísně zakázán a jejich držení mimo území KLDR je považováno za trestný čin. Zahraniční banky a směnárny s touto měnou neobchodují a její hodnota na mezinárodních finančních trzích není kotována. Tato situace vytváří značné problémy pro mezinárodní obchod a komplikuje ekonomické vztahy KLDR se zahraničím.

V praxi to znamená, že severokorejští občané cestující do zahraničí (což je samo o sobě velmi vzácné) musí používat zahraniční měny, které získávají především prostřednictvím černého trhu nebo od příbuzných žijících v zahraničí. Oficiální cesta k získání cizí měny prakticky neexistuje, což dále prohlubuje izolaci země a její obyvatele od globální ekonomiky.

Omezení směnitelnosti měny má také významný dopad na zahraniční investice v KLDR. Potenciální investoři čelí značným obtížím při převodu zisků zpět do svých zemí, což významně snižuje atraktivitu severokorejského trhu pro zahraniční kapitál. Tento systém měnové kontroly tak přispívá k ekonomické izolaci země a brzdí její hospodářský rozvoj.

Severokorejská vláda argumentuje, že přísná měnová politika chrání národní ekonomiku před vnějšími vlivy a spekulacemi, ve skutečnosti však tato opatření především pomáhají udržovat kontrolu nad obyvatelstvem a bránit úniku kapitálu ze země. Systém multiple exchange rates, kdy existuje několik různých směnných kurzů pro různé typy transakcí, dále komplikuje jakékoliv legální mezinárodní finanční operace.

Inflace a kupní síla wonu

Severokorejský won čelí již dlouhodobě významným problémům s inflací, která výrazně ovlivňuje kupní sílu této měny. Od svého zavedení v roce 1947 prošel won několika měnovými reformami, přičemž každá z nich měla za cíl stabilizovat ekonomickou situaci země, ale většinou vedla k dalšímu zhoršení životních podmínek obyvatel.

V průběhu posledních desetiletí se kupní síla wonu dramaticky snížila, především v důsledku centrálně plánované ekonomiky a izolacionistické politiky režimu. Oficiální směnný kurz, který stanovuje severokorejská vláda, se výrazně liší od skutečné tržní hodnoty měny. Na černém trhu, který v zemi vzkvétá navzdory přísným zákazům, se won obchoduje za zlomek své oficiální hodnoty.

Hyperinflace zasáhla Severní Koreu několikrát, přičemž nejdramatičtější období nastalo v 90. letech během takzvaného Arduous March (těžkého pochodu), kdy země čelila vážné ekonomické krizi a hladomoru. V této době ztratil won prakticky veškerou svou hodnotu a mnoho obyvatel přešlo na barterový obchod nebo začalo používat zahraniční měny, především čínský jüan a americký dolar.

Současná situace není o mnoho lepší. Běžní občané často drží své úspory v zahraničních měnách, protože nevěří stabilitě domácí měny. Na neoficiálních trzích, známých jako jangmadang, se ceny stanovují převážně v zahraničních měnách, zatímco oficiální státní obchody používají won, ale často trpí nedostatkem zboží.

Měnová reforma z roku 2009 představovala další významný otřes pro kupní sílu wonu. Vláda tehdy nařídila výměnu staré měny za novou v poměru 100:1, přičemž stanovila přísné limity na množství peněz, které si mohli občané vyměnit. Toto opatření mělo katastrofální důsledky pro ty, kteří měli našetřené větší částky, a vedlo k dalšímu propadu důvěry v národní měnu.

Ekonomičtí experti odhadují, že reálná inflace v Severní Koreji dosahuje několika set procent ročně, ačkoli oficiální statistiky nejsou k dispozici. Tento stav nutí mnoho Severokorejců spoléhat se na neoficiální ekonomické aktivity a zahraniční měny, aby si udrželi životní úroveň. Situaci dále komplikují mezinárodní sankce, které omezují přístup země k zahraničním měnám a světovému finančnímu systému.

Vládní snahy o kontrolu měny a cen vedou k vytváření paralelních ekonomických systémů, kde oficiální won má jinou hodnotu než ten, se kterým se obchoduje na černém trhu. Tento dvojí systém dále podkopává důvěru v měnu a přispívá k její nestabilitě. Pro běžné občany to znamená neustálou nejistotu ohledně skutečné hodnoty jejich příjmů a úspor, což má významný dopad na jejich každodenní život a ekonomické rozhodování.

Vztah wonu k jiným měnám

Severokorejský won má velmi komplikovaný a často nejasný vztah k ostatním světovým měnám. Oficiální směnný kurz stanovený severokorejskou vládou se výrazně liší od skutečné tržní hodnoty měny. Zatímco státem určený kurz je přibližně 100 wonů za jeden americký dolar, na černém trhu se won obchoduje za mnohem nižší hodnotu, často až několik tisíc wonů za dolar. Tato významná diskrepance vytváří složitou situaci pro mezinárodní obchod a finanční transakce.

V praxi existuje v Severní Koreji několik paralelních směnných kurzů. Kromě oficiálního kurzu a kurzu černého trhu existuje také speciální kurz pro turisty a zahraniční návštěvníky. Tento turistický kurz se obvykle pohybuje někde mezi oficiálním kurzem a kurzem černého trhu. Zahraniční návštěvníci jsou povinni směňovat peníze v oficiálních směnárnách a používat speciální poukázky nebo certifikáty namísto běžných wonů.

Vztah severokorejského wonu k čínském jüanu je obzvláště důležitý, vzhledem k tomu, že Čína je největším obchodním partnerem Severní Koreje. Na černém trhu se často používá čínský jüan jako alternativní měna, zejména v příhraničních oblastech a při neoficiálních obchodních transakcích. Podobně je populární i americký dolar, který je považován za stabilnější alternativu k domácí měně.

Severokorejský won není volně směnitelnou měnou na mezinárodních finančních trzích. Jeho hodnota je uměle udržována severokorejskou vládou, což vede k významným rozdílům mezi oficiální a skutečnou tržní hodnotou. Tato situace komplikuje mezinárodní obchod a investice v zemi. Zahraniční společnosti působící v Severní Koreji musí často řešit složité finanční operace a různé směnné kurzy.

Měnová reforma z roku 2009 významně ovlivnila vztah wonu k zahraničním měnám. Během této reformy došlo k denominaci měny, kdy bylo obyvatelstvu umožněno vyměnit pouze omezené množství starých bankovek za nové. Tato reforma vedla k další destabilizaci měny a posílení role zahraničních měn v neoficiální ekonomice.

V současnosti je severokorejský won považován za jednu z nejméně stabilních měn na světě. Jeho reálná hodnota je těžko určitelná vzhledem k uzavřenosti severokorejské ekonomiky a existenci několika paralelních směnných kurzů. Mnoho severokorejských občanů preferuje držet úspory v zahraničních měnách, především v čínských jüanech nebo amerických dolarech, což dále oslabuje důvěru v domácí měnu.

Mezinárodní sankce uvalené na Severní Koreu také významně ovlivňují vztah wonu k jiným měnám. Omezení mezinárodního obchodu a finančních transakcí vytváří dodatečný tlak na hodnotu měny a komplikuje její použití v mezinárodním kontextu. Tato situace vede k dalšímu prohlubování rozdílu mezi oficiálním a neoficiálním kurzem wonu.

Státní kontrola nad měnou

Severokorejský režim uplatňuje přísnou kontrolu nad měnou a finančním systémem země, což je jeden z klíčových nástrojů udržování politické a ekonomické moci. Vláda v Pchjongjangu systematicky reguluje oběh wonů a brání jakýmkoliv nekontrolovaným měnovým operacím. Státní banka Severní Koreje má absolutní monopol na emisi měny a stanovování směnných kurzů, přičemž oficiální kurz se výrazně liší od skutečné tržní hodnoty wonu na černém trhu.

V roce 2009 provedl režim drastickou měnovou reformu, která měla za cíl omezit rostoucí vliv neoficiální ekonomiky a soukromého podnikání. Obyvatelé měli pouze týden na výměnu starých bankovek za nové, přičemž byla stanovena velmi nízká maximální částka, kterou bylo možné vyměnit. Toto opatření vedlo k masivnímu znehodnocení úspor běžných občanů a posílení státní kontroly nad ekonomikou.

Používání zahraničních měn, zejména čínského jüanu a amerického dolaru, je oficiálně zakázáno, přestože v praxi jsou tyto měny běžně využívány při neoficiálních transakcích. Státní orgány pravidelně provádějí razie a kontroly s cílem potlačit nelegální směnu měn. Osoby přistižené při nelegálních měnových operacích čelí přísným trestům, včetně možného uvěznění nebo nucených prací.

Systém různých měnových okruhů v Severní Koreji zahrnuje speciální měnové certifikáty pro zahraniční návštěvníky a diplomatický personál, které nejsou směnitelné za běžné wony. Toto opatření má za cíl izolovat domácí ekonomiku od zahraničních vlivů a umožnit režimu lepší kontrolu nad tokem zahraničních měn.

Státní kontrola měny se projevuje také v oblasti mezinárodního obchodu, kde jsou všechny oficiální transakce prováděny prostřednictvím státem kontrolovaných bank. Severokorejské firmy zapojené do zahraničního obchodu musí získat speciální povolení pro držení a používání cizích měn, přičemž veškeré devizové příjmy musí být odevzdány státu.

V posledních letech se režim snaží modernizovat platební systém zaváděním elektronických platebních karet, jako je Narae nebo Jonsong. Tyto karty jsou však plně pod kontrolou státu a jejich používání je omezeno na vybrané obchody a služby. Systém elektronických plateb umožňuje státu ještě důkladnější sledování finančních transakcí obyvatel a efektivnější kontrolu nad peněžními toky v ekonomice.

Přísná měnová politika má významný dopad na každodenní život Severokorejců. Běžní občané mají velmi omezený přístup k bankovním službám a většina transakcí probíhá v hotovosti. Státní kontrola nad měnou tak představuje jeden z hlavních nástrojů ekonomické a sociální kontroly obyvatelstva, což přispívá k udržování současného politického systému v zemi.

Paralelní používání cizích měn v KLDR

V Severní Koreji existuje komplexní systém paralelního používání různých měn, přičemž oficiální severokorejský won není jedinou měnou používanou v každodenním životě. Významnou roli hraje především čínský jüan a americký dolar, které jsou široce akceptovány a často preferovány před místní měnou. Tento fenomén se výrazně rozšířil zejména po měnové reformě z roku 2009, která dramaticky snížila důvěru obyvatel v národní měnu.

Na černém trhu, známém jako čangmadang, se běžně obchoduje v cizích měnách, především v čínských jüanech. Místní obyvatelé často uchovávají své úspory v zahraniční měně, protože severokorejský won podléhá vysoké inflaci a jeho hodnota je nestabilní. Čínský jüan se stal dominantní měnou především v příhraničních oblastech, kde je přeshraniční obchod s Čínou nejintenzivnější.

Americký dolar si udržuje prestižní postavení a je považován za nejstabilnější měnu pro uchovávání hodnoty. V luxusních obchodech v Pchjongjangu, určených především pro elitu a zahraniční návštěvníky, jsou ceny často uváděny v dolarech. Státní podniky a instituce také preferují přijímat platby v tvrdé měně, zejména při obchodování se zahraničními partnery.

Severokorejský režim se snaží kontrolovat oběh cizích měn různými způsoby, včetně omezení směnárenských služeb a stanovení oficiálních směnných kurzů, které se výrazně liší od tržních hodnot. Existence dvojího směnného kurzu vytváří významné příležitosti pro arbitráž a spekulace, což dále komplikuje měnovou situaci v zemi.

V posledních letech se objevily zprávy o rostoucím využívání digitálních platebních systémů, především v Pchjongjangu. Tyto systémy jsou však stále vázány na oficiální měnu a jejich používání je omezeno na vybrané oblasti a obchody. Paralelní používání různých měn vytváří v KLDR de facto více-měnovou ekonomiku, kde různé skupiny obyvatel používají různé měny v závislosti na jejich sociálním postavení a ekonomické aktivitě.

Tento systém má významný dopad na sociální nerovnost, protože přístup k zahraničním měnám často určuje životní úroveň obyvatel. Ti, kteří mají přístup k dolarům nebo jüanům, mají výrazně lepší možnosti nákupu zboží a služeb. Naopak obyvatelé závislí pouze na severokorejském wonu čelí významným ekonomickým obtížím vzhledem k jeho nestabilní hodnotě a omezené kupní síle.

Severokorejské úřady oficiálně prosazují používání národní měny, ale v praxi tolerují paralelní oběh cizích měn, protože jejich úplný zákaz by mohl způsobit vážné ekonomické problémy. Tento pragmatický přístup odráží složitou realitu severokorejské ekonomiky, která musí balancovat mezi ideologickou rigiditou a praktickými potřebami fungování moderního ekonomického systému.