Daň z převodu nemovitosti 2025: Na co se připravit a jak ušetřit

Zrušení daně z nabytí nemovitých věcí

Daň z nabytí nemovitých věcí byla v České republice definitivně zrušena v září 2020, což představuje významnou změnu v oblasti realitních transakcí. Toto rozhodnutí bylo přijato se zpětnou účinností od prosince 2019 a nadále platí i v roce 2025. Původní daň činila 4 % z kupní ceny nemovitosti nebo z její znalecké hodnoty, přičemž kupující musel tento poplatek uhradit do tří měsíců od zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Zrušení této daně přineslo značnou finanční úlevu pro kupující nemovitostí, kteří tak mohou ušetřit významnou částku při koupi nemovitosti. Například při koupi bytu za 3 miliony korun činila daň 120 000 korun, což představovalo nezanedbatelnou položku v rozpočtu. V současné době v roce 2025 tedy již není nutné s touto dodatečnou finanční zátěží počítat, což významně zjednodušuje celý proces nákupu nemovitosti.

Důležité je zmínit, že zrušení daně z nabytí nemovitých věcí bylo doprovázeno i dalšími legislativními změnami. Jednou z nich je úprava možnosti odpočtu úroků z hypotečních úvěrů od základu daně z příjmu. Pro hypoteční úvěry sjednané od 1. ledna 2021 byl stanoven maximální limit odpočtu úroků ve výši 150 000 korun ročně, což je třeba zohlednit při plánování financování nemovitosti.

V kontextu roku 2025 je také podstatné připomenout, že zrušení daně z nabytí nemovitých věcí má trvalý charakter a není časově omezeno. Toto opatření bylo přijato jako součást podpory realitního trhu a dostupnosti bydlení. Pro kupující to znamená významnou úsporu, kterou mohou využít například na lepší vybavení nemovitosti nebo jako část vlastních zdrojů při financování hypotékou.

Přestože daň z nabytí nemovitých věcí již neexistuje, je třeba pamatovat na ostatní povinné platby spojené s převodem nemovitosti. Mezi ně patří například poplatek za vklad do katastru nemovitostí, který v roce 2025 činí 2 000 korun, nebo náklady na služby notáře či advokáta při sestavení kupní smlouvy. Tyto administrativní náklady zůstávají nadále v platnosti a je nutné s nimi při plánování koupě nemovitosti počítat.

Pro realitní trh znamenalo zrušení daně z nabytí nemovitých věcí významný impuls, který se projevil zvýšeným zájmem o nemovitosti. V kombinaci s dalšími faktory, jako jsou úrokové sazby hypoték a celková ekonomická situace, ovlivňuje toto opatření i v roce 2025 dynamiku realitního trhu. Pro potenciální kupující je důležité vědět, že při koupi nemovitosti již nemusí kalkulovat s touto dodatečnou daňovou zátěží, což může pozitivně ovlivnit jejich rozhodování o koupi nemovitosti.

Kdo platí daň z nemovitosti

Daň z nemovitosti je povinen hradit vlastník nemovitosti, který je zapsán v katastru nemovitostí k 1. lednu příslušného zdaňovacího období. V případě převodu nebo přechodu vlastnictví k nemovitosti v průběhu roku zůstává daňová povinnost původnímu vlastníkovi až do konce kalendářního roku. Nový majitel začíná platit daň až od následujícího ledna.

Specifická situace nastává u nemovitostí ve vlastnictví státu, kde daň platí organizační složka státu nebo státní organizace, která nemovitost spravuje. V případě pronajatých pozemků je poplatníkem daně nájemce, pokud jsou tyto pozemky evidované v katastru zjednodušeným způsobem. U nemovitostí spravovaných Státním pozemkovým úřadem nebo Správou státních hmotných rezerv je poplatníkem daně právě tento správce.

Zajímavostí je, že v případě spoluvlastnictví nemovitosti může daň platit jeden ze spoluvlastníků za celou nemovitost. Ostatní spoluvlastníci pak ručí za daň pouze do výše svého podílu. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou, správce daně může vyměřit daň každému spoluvlastníkovi podle jeho podílu.

V roce 2025 došlo k několika důležitým změnám v oblasti daně z nemovitosti. Především se zvýšil koeficient pro výpočet daně u stavebních pozemků a obytných domů v některých obcích. Obce mají nyní větší pravomoc upravovat místní koeficient, kterým se násobí konečná daňová povinnost. Tento koeficient může být stanoven v rozmezí 1,1 až 5, přičemž každá obec může zvolit různé koeficienty pro různé části obce.

U bytových jednotek je situace specifická v tom, že daň platí vlastník bytu, přičemž se zdaňuje jak samotný byt, tak poměrná část společných prostor. Do základu daně se započítává i podíl na pozemku, pokud je součástí bytového domu. Vlastníci novostaveb mají možnost využít dočasného osvobození od daně z nemovitosti, které trvá 5 let od kolaudace.

V případě změny vlastnictví nemovitosti je důležité si uvědomit, že nový majitel má povinnost podat daňové přiznání do konce ledna následujícího roku po nabytí nemovitosti. Pokud nedojde k žádným změnám v následujících letech, daňové přiznání se již znovu nepodává. Finanční úřad automaticky vyměří daň podle poslední známé daňové povinnosti.

Při převodu nemovitosti je také důležité pamatovat na to, že případné nedoplatky na dani přecházejí na nového vlastníka. Proto je vhodné si před koupí nemovitosti ověřit, zda předchozí majitel řádně plnil své daňové povinnosti. V případě zjištění nedoplatků je možné tuto skutečnost zohlednit v kupní ceně nebo si vyžádat potvrzení o bezdlužnosti od původního majitele.

Prodej nemovitosti není jen o penězích, ale o zodpovědnosti vůči státu. Daň z převodu nemovitosti je povinnost, kterou musíme přijmout jako součást našeho právního systému.

Radmila Nováčková

Sazby daně z nemovitých věcí

Daň z nemovitých věcí je v České republice stanovena podle několika kritérií a její výše se odvíjí od typu nemovitosti a jejího využití. Pro rok 2025 došlo k několika významným změnám v sazbách, které je třeba zohlednit při výpočtu daňové povinnosti. U pozemků se základní sazba pohybuje od 0,20 % do 0,75 % podle druhu pozemku. Například u orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad a ovocných sadů činí sazba 0,75 % ze základu daně, zatímco u trvalých travních porostů, hospodářských lesů a rybníků s intenzivním chovem ryb je to 0,25 %.

Pro stavební pozemky platí zvláštní režim, kdy se základní sazba násobí koeficientem podle velikosti obce. V Praze se používá koeficient 4,5, v krajských městech a městech nad 50 000 obyvatel koeficient 3,5. Menší obce mají nižší koeficienty, které se pohybují od 1 do 2,5. Obce mají navíc možnost tyto koeficienty upravit obecně závaznou vyhláškou, a to až o tři kategorie nahoru nebo o jednu kategorii dolů.

U staveb pro bydlení, jako jsou rodinné domy a bytové jednotky, činí základní sazba 2 Kč za každý metr čtvereční zastavěné plochy. Tato sazba se následně násobí příslušným koeficientem podle velikosti obce, stejně jako u stavebních pozemků. Za každé další nadzemní podlaží, které přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy, se sazba zvyšuje o 0,75 Kč za metr čtvereční.

Pro rekreační objekty je stanovena vyšší sazba, a to 6 Kč za metr čtvereční. U garáží vystavěných odděleně od obytných domů činí sazba 8 Kč za metr čtvereční. Podnikatelské nemovitosti mají specifické sazby podle typu využití. Pro stavby určené k podnikání v zemědělské prvovýrobě je to 2 Kč za metr čtvereční, pro průmysl, stavebnictví a ostatní podnikatelskou činnost 10 Kč za metr čtvereční.

Místní koeficient, který mohou obce stanovit ve výši 1,1 až 5, může výslednou daň významně ovlivnit. Tento koeficient se vztahuje na všechny nemovitosti v katastru obce kromě zemědělské půdy. V roce 2025 mnoho obcí přistoupilo ke zvýšení místního koeficientu kvůli rostoucím nákladům na správu a údržbu obecní infrastruktury.

Pro výpočet daně z bytových jednotek se používá upravená podlahová plocha, která se získá vynásobením skutečné podlahové plochy koeficientem 1,22 nebo 1,20 podle typu vlastnictví. Tato úprava zohledňuje společné prostory v bytových domech. Daň z nemovitých věcí je splatná ve dvou stejných splátkách, přičemž první splátka je do 31. května a druhá do 30. listopadu daného roku. Pokud roční daň nepřesáhne částku 5 000 Kč, je splatná jednorázově do 31. května.

Termíny podání daňového přiznání

Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí je nutné podat příslušnému finančnímu úřadu nejpozději do 31. ledna 2025. Tento termín platí pro všechny poplatníky, kteří v roce 2025 nabyli nemovitost nebo u jejich nemovitosti došlo ke změnám rozhodným pro stanovení daně. Pokud nedošlo k žádným změnám oproti předchozímu zdaňovacímu období, není nutné daňové přiznání podávat znovu.

V případě, že poplatník nestihne podat daňové přiznání v řádném termínu, může jej podat v náhradní lhůtě, která je stanovena do pěti pracovních dnů od původního termínu. Po uplynutí této lhůty již finanční úřad může vyměřit pokutu za pozdní podání. Výše pokuty se odvíjí od délky prodlení a může dosáhnout až 5 % z vyměřené daně.

Samotná daň z nemovitých věcí je pak splatná ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. května a do 30. listopadu zdaňovacího období. Pokud roční daň nepřesáhne částku 5 000 Kč, je splatná najednou, a to nejpozději do 31. května zdaňovacího období. K tomuto datu lze zaplatit i daň vyšší než 5 000 Kč najednou.

Pro poplatníky provozující zemědělskou výrobu a chov ryb platí odlišné termíny splátek, a to do 31. srpna a do 30. listopadu zdaňovacího období. Toto speciální ustanovení reflektuje specifika zemědělského hospodaření a sezónnost příjmů v tomto odvětví.

V případě, že dojde k převodu nemovitosti v průběhu roku, je důležité si uvědomit, že daňová povinnost přechází na nového vlastníka až následující zdaňovací období. To znamená, že daň za rok 2025 platí ten, kdo byl vlastníkem nemovitosti k 1. lednu 2025. Nový vlastník má pak povinnost podat daňové přiznání do konce ledna následujícího roku.

Finanční úřady v současné době podporují elektronické podání daňového přiznání prostřednictvím aplikace EPO nebo datové schránky. Tato forma podání je rychlejší, pohodlnější a minimalizuje riziko formálních chyb. Navíc při elektronickém podání má poplatník možnost využít automatické kontroly vyplněných údajů.

Pro vlastníky více nemovitostí v různých krajích je důležité vědět, že daňové přiznání se podává samostatně pro každý kraj, kde se nemovitosti nachází. Místně příslušným je vždy finanční úřad, v jehož obvodu se nemovitost nachází. V případě spoluvlastnictví může podat daňové přiznání jeden ze spoluvlastníků za celou nemovitost, musí však o tom informovat ostatní spoluvlastníky, protože ti jsou nadále solidárně odpovědní za zaplacení daně.

Osvobození od daně z nemovitosti

Od daně z nemovitých věcí jsou v České republice osvobozeny různé typy nemovitostí a pozemků, přičemž tato osvobození jsou definována zákonem o dani z nemovitých věcí. Mezi nejvýznamnější případy osvobození patří především nemovitosti ve vlastnictví státu, nemovitosti ve vlastnictví té obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí, a pozemky a stavby ve vlastnictví krajů.

Významnou kategorií osvobozeného majetku jsou také pozemky a stavby sloužící školám, muzeím, galeriím, knihovnám, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče a církevním institucím. Toto osvobození se vztahuje na nemovitosti, které jsou využívány pro hlavní činnost těchto institucí. V případě církevních staveb jsou osvobozeny nejen kostely a modlitebny, ale také budovy sloužící pro administrativu církví a náboženských společností.

Speciální kategorií jsou nemovitosti sloužící k ochraně životního prostředí. Jedná se například o národní parky, chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace a památky, pozemky určené pro veřejnou dopravu a veřejné parky. Osvobozeny jsou také pozemky určené pro veřejná pohřebiště a významné krajinné prvky jako jsou remízky, větrolamy a mokřady.

V roce 2025 došlo k několika úpravám v oblasti osvobození od daně z nemovitých věcí. Nově se osvobození vztahuje také na nemovitosti zasažené živelní pohromou, a to na dobu až pěti let. Toto osvobození však musí schválit obecní zastupitelstvo v obecně závazné vyhlášce. Důležitou podmínkou je, že poplatník musí podat daňové přiznání a v něm nárok na osvobození uplatnit.

Pro podnikatele je důležité vědět, že osvobození se může týkat také některých zemědělských pozemků. Jedná se především o pozemky sloužící k remediaci a rekultivaci, pozemky v národních parcích a chráněných krajinných oblastech, kde je zakázána hospodářská činnost. Zemědělci mohou také využít osvobození u pozemků, na kterých se nacházejí ochranné lesní pásy.

V případě bytových jednotek existuje osvobození pro nově zateplené budovy, které splňují podmínky energetické náročnosti. Toto osvobození může být poskytnuto až na dobu pěti let, přičemž musí být doloženo příslušným energetickým štítkem a dokumentací. Důležité je také zmínit, že osvobození se vztahuje i na technická zařízení sloužící k vytápění těchto budov pomocí obnovitelných zdrojů energie.

Pro získání osvobození je nezbytné podat daňové přiznání ve stanovené lhůtě a doložit všechny potřebné dokumenty prokazující nárok na osvobození. Správce daně může požadovat dodatečné doklady a má právo osvobození neuznat, pokud nejsou splněny všechny zákonné podmínky. V případě změny využití nemovitosti, která byla osvobozena, je poplatník povinen tuto skutečnost oznámit správci daně do 30 dnů od změny.

Způsob výpočtu daně z nemovitosti

Daň z nemovitých věcí se vypočítává na základě několika klíčových faktorů, přičemž základem pro výpočet je výměra nemovitosti v metrech čtverečních. Tato výměra se následně násobí příslušnou sazbou daně, která se liší podle typu nemovitosti a jejího využití. V případě pozemků se daň vypočítává z jejich skutečné výměry, zatímco u staveb se bere v úvahu zastavěná plocha.

Pro rok 2025 došlo k několika významným změnám ve výpočtu daně z nemovitých věcí. Místní koeficient, kterým se násobí konečná daň, může nově dosahovat až hodnoty 5. Tento koeficient si stanovují jednotlivé obce samostatně podle svých potřeb a místních podmínek. V praxi to znamená, že stejná nemovitost může být v různých obcích zdaněna odlišnou částkou.

Při výpočtu daně ze staveb je nutné zohlednit také počet nadzemních podlaží. Za každé další nadzemní podlaží se připočítává 0,75 Kč za každý metr čtvereční zastavěné plochy. Pokud je stavba využívána k podnikatelské činnosti, aplikuje se zvýšená sazba daně. V případě rekreačních objektů se základní sazba daně násobí koeficientem 2,0, což významně ovlivňuje výslednou daňovou povinnost.

Důležitým faktorem při výpočtu je také takzvaný polohový koeficient, který se odvíjí od velikosti obce, ve které se nemovitost nachází. V Praze se například používá koeficient 4,5, zatímco v menších obcích může být tento koeficient výrazně nižší. Obce mají navíc možnost tento koeficient upravit až o tři kategorie nahoru nebo o jednu kategorii dolů.

Pro bytové jednotky se výpočet provádí z upravené podlahové plochy, která se získá vynásobením skutečné podlahové plochy koeficientem 1,22 nebo 1,20 v závislosti na typu vlastnictví. Tato úprava reflektuje podíl na společných částech domu. Výsledná daň se pak vypočítá vynásobením upravené podlahové plochy příslušnou sazbou daně a případnými koeficienty.

V případě zemědělských pozemků se daň vypočítává odlišně. Základem je cena půdy stanovená vyhláškou, která se násobí sazbou 0,75 % u orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad a ovocných sadů. U trvalých travních porostů, hospodářských lesů a rybníků s intenzivním chovem ryb činí sazba 0,25 %.

Pro správný výpočet daně je nezbytné zohlednit všechny tyto faktory a jejich vzájemné působení. Poplatníci mají povinnost podat daňové přiznání do 31. ledna zdaňovacího období, přičemž daň je splatná do 31. května běžného zdaňovacího období. V případě, že roční daň přesáhne 5000 Kč, je možné ji uhradit ve dvou stejných splátkách, přičemž druhá splátka je splatná do 30. listopadu.

Místní koeficienty pro výpočet daně

Místní koeficienty hrají zásadní roli při výpočtu daně z nemovitých věcí v roce 2025. Obce mají pravomoc stanovit místní koeficient v rozmezí 1,1 až 5, kterým se následně násobí základní sazba daně. Tento koeficient může výrazně ovlivnit konečnou výši daňové povinnosti. V Praze například platí základní koeficient 4,5, zatímco menší obce často volí nižší hodnoty.

Pro rezidenční oblasti, jako jsou bytové domy a rodinné domy, se používá základní koeficient podle velikosti obce. Obce do 1000 obyvatel mají koeficient 1,0, obce od 1000 do 6000 obyvatel mají koeficient 1,4, obce od 6000 do 10000 obyvatel používají koeficient 1,6. Větší města nad 50000 obyvatel aplikují koeficient 3,5 a Praha, jak již bylo zmíněno, má nejvyšší základní koeficient 4,5.

Zajímavostí je, že obce mohou tento koeficient upravovat, a to až o tři kategorie směrem dolů nebo o jednu kategorii nahoru. Tato flexibilita umožňuje obcím přizpůsobit daňové zatížení místním podmínkám a potřebám. Například lázeňská města často využívají vyšší koeficienty kvůli zvýšeným nákladům na infrastrukturu a údržbu veřejných prostor.

V roce 2025 mnoho obcí přistoupilo k úpravě místních koeficientů vzhledem k rostoucím nákladům na správu a údržbu obecního majetku. Některé obce zavedly také různé koeficienty pro různé části svého území, což jim umožňuje zohlednit rozdílnou atraktivitu a vybavenost jednotlivých lokalit. Toto diferencované nastavení koeficientů může vést k spravedlivějšímu rozdělení daňové zátěže.

Pro komerční nemovitosti, jako jsou administrativní budovy nebo obchodní centra, platí specifická pravidla. Zde se uplatňuje jednotný koeficient 1,5, který nelze místně upravovat. Tento koeficient se vztahuje na stavby určené k podnikání a je stejný pro celé území České republiky.

Důležitým aspektem je také možnost obce stanovit místní koeficient pro všechny nemovitosti na svém území, kromě orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad a trvalých travních porostů. Tento koeficient může být stanoven ve výši 2, 3, 4 nebo 5 a násobí se jím konečná daňová povinnost. V praxi to znamená, že vlastník nemovitosti musí počítat nejen se základním koeficientem podle velikosti obce, ale také s případným místním koeficientem.

Pro rok 2025 je také důležité zmínit, že některé obce zavedly osvobození od daně nebo slevy pro určité skupiny obyvatel, například pro seniory nebo zdravotně postižené osoby. Tyto úlevy mohou významně snížit konečnou daňovou povinnost pro vybrané skupiny poplatníků. Každý vlastník nemovitosti by proto měl věnovat pozornost aktuálním vyhláškám své obce, které upravují místní koeficienty a případné úlevy.

Sankce za pozdní podání přiznání

Pokud daňové přiznání k dani z nemovitých věcí nepodáte včas, musíte počítat s finančními sankcemi ze strany finančního úřadu. Základní lhůta pro podání daňového přiznání je stanovena do 31. ledna zdaňovacího období, přičemž toto datum je klíčové pro všechny poplatníky. V případě, že tento termín nestihnete, nastupují zákonné sankce, které se odvíjejí od délky prodlení a výše daňové povinnosti.

Finanční úřad může v případě pozdního podání udělit pokutu ve výši 0,05 % stanovené daně za každý den prodlení, maximálně však do výše 5 % stanovené daně. Pokuta se počítá za každý započatý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni zákonné lhůty až do dne, kdy bylo daňové přiznání skutečně podáno. Je důležité si uvědomit, že i když je vypočtená sankce nižší než 200 Kč, finanční úřad ji zpravidla předepíše v této minimální výši.

V případě, že daňové přiznání podáte se zpožděním delším než 5 pracovních dnů, může vám být vyměřena pokuta až do výše 300 000 Kč. Tato sankce je však obvykle ukládána pouze v závažných případech nebo při opakovaném porušení povinností. Správce daně přihlíží k okolnostem každého jednotlivého případu a může zohlednit důvody, které k pozdnímu podání vedly.

Kromě samotné pokuty za pozdní podání je poplatník povinen uhradit také úrok z prodlení, pokud daň nezaplatí včas. Tento úrok se počítá jako repo sazba České národní banky zvýšená o 8 procentních bodů, přičemž se uplatňuje za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně.

Je třeba mít na paměti, že finanční úřad může v odůvodněných případech přistoupit k prominutí sankce, zejména pokud k prodlení došlo ze závažných důvodů, jako je například hospitalizace, živelná pohroma nebo jiné mimořádné okolnosti. O prominutí je nutné písemně požádat a důvody řádně doložit. Správce daně posuzuje každou žádost individuálně a není povinen sankci prominout.

V praxi se často setkáváme s případy, kdy poplatníci podcení časovou náročnost přípravy daňového přiznání nebo získání potřebných dokumentů. Proto je vhodné začít s přípravou s dostatečným předstihem a v případě nejasností konzultovat situaci s daňovým poradcem nebo přímo s finančním úřadem. Včasná komunikace s úřadem může pomoci předejít zbytečným sankcím nebo najít řešení v případě objektivních překážek bránících včasnému podání.

Platba daně z nemovitosti přes SIPO

Platba daně z nemovitosti prostřednictvím SIPO představuje jeden z nejpohodlnějších způsobů, jak pravidelně hradit tuto daňovou povinnost. V roce 2025 mohou vlastníci nemovitostí využít této služby, která významně zjednodušuje celý proces platby. Pro aktivaci služby je nutné podat žádost na příslušný finanční úřad, a to nejpozději do 31. ledna daného zdaňovacího období. Vlastníci nemovitostí musí mít platné spojovací číslo SIPO, které jim přiděluje Česká pošta.

Důležité je si uvědomit, že platba přes SIPO není automaticky nastavena při nabytí nemovitosti nebo při první registraci k dani z nemovitosti. Každý poplatník musí o tuto službu aktivně požádat. Finanční správa následně zajistí propojení daňové povinnosti s platebním systémem SIPO. Výhodou tohoto způsobu úhrady je především to, že se poplatník nemusí každoročně starat o termín splatnosti a správnou výši platby.

Pro rok 2025 je třeba počítat s tím, že pokud dojde ke změně vlastnictví nemovitosti nebo jiným změnám ovlivňujícím výši daně, je poplatník povinen tyto skutečnosti oznámit finančnímu úřadu prostřednictvím daňového přiznání. Platba přes SIPO se automaticky přizpůsobí nové výši daně. V případě, že daň z nemovitosti přesáhne částku 5 000 Kč, je možné ji uhradit ve dvou stejných splátkách, přičemž SIPO automaticky rozdělí platbu na tyto dvě části.

Systém SIPO také umožňuje kombinovat platbu daně z nemovitosti s dalšími pravidelnými platbami, jako jsou poplatky za elektřinu, plyn nebo komunální odpad. To přináší značnou úsporu času a přehlednost v rodinném rozpočtu. Poplatník dostává měsíční přehled všech plateb na jednom dokladu, což usnadňuje kontrolu a archivaci.

V případě, že nastane problém s platbou přes SIPO nebo dojde ke změně spojovacího čísla, je nutné tuto skutečnost neprodleně oznámit finančnímu úřadu. Ten může pozastavit nebo ukončit platby přes SIPO a poplatník musí zajistit úhradu daně jiným způsobem. Změny v nastavení SIPO je možné provádět pouze před začátkem nového zdaňovacího období.

Pro vlastníky více nemovitostí v různých katastrálních územích je platba přes SIPO obzvláště výhodná, protože systém automaticky zpracovává všechny daňové povinnosti pod jedním spojovacím číslem. Není tedy nutné sledovat různé termíny a částky pro jednotlivé nemovitosti. Finanční správa navíc garantuje, že při správném nastavení SIPO nedojde k opomenutí platby, a tím pádem ani k případným sankcím za pozdní úhradu daně.

Změny v dani z nemovitosti 2025

V roce 2025 došlo k významným úpravám v oblasti daně z nemovitých věcí, které mají přímý dopad na vlastníky nemovitostí v České republice. Zásadní změnou je především zvýšení základních sazeb daně z nemovitých věcí na dvojnásobek. Toto navýšení se týká všech druhů nemovitostí, včetně bytů, rodinných domů, stavebních pozemků i komerčních objektů.

Vlastníci nemovitostí musí počítat s tím, že od roku 2025 zaplatí výrazně více než doposud. Například u běžného bytu o rozloze 75 metrů čtverečních se daň může zvýšit z původních zhruba 800 korun na přibližně 1600 korun ročně. U rodinného domu o rozloze 120 metrů čtverečních v běžné lokalitě může dojít k navýšení z původních 1200 korun na cirka 2400 korun za rok.

Důležitou novinkou je také změna v místních koeficientech, které si mohou obce samostatně stanovovat. Obce nyní mají možnost využít širší škálu koeficientů od 1,1 až do 5, což jim dává větší flexibilitu při stanovování výsledné daně. Mnoho obcí této možnosti již využilo a upravilo své místní koeficienty, což může pro některé vlastníky nemovitostí znamenat ještě výraznější navýšení daňové povinnosti.

Systém podávání daňového přiznání zůstává v roce 2025 stejný jako v předchozích letech. Poplatníci musí podat daňové přiznání do 31. ledna následujícího roku, přičemž rozhodující je stav vlastnictví nemovitosti k 1. lednu daného roku. Noví vlastníci nemovitostí musí být obzvláště pozorní, protože povinnost podat daňové přiznání vzniká i při jakékoliv změně okolností rozhodných pro vyměření daně.

Změny se dotkly také osvobození od daně z nemovitých věcí. Nově jsou například upraveny podmínky pro osvobození u nemovitostí sloužících k veřejně prospěšným účelům. Významnou změnou je také úprava v oblasti zdanění zemědělských pozemků, kde došlo k přehodnocení některých koeficientů pro výpočet daně.

Pro vlastníky více nemovitostí je důležité vědět, že se změnila také pravidla pro sčítání daňových povinností. Finanční správa nyní používá modernizovaný systém, který umožňuje efektivnější správu daně a lepší kontrolu plnění daňových povinností. Poplatníci mají možnost využít online služeb daňového portálu, kde mohou nejen podat daňové přiznání, ale také získat přehled o svých daňových povinnostech a historii plateb.

Vlastníci nemovitostí by měli věnovat zvýšenou pozornost těmto změnám a případně konzultovat svou situaci s daňovým poradcem, zejména pokud vlastní více nemovitostí nebo nemovitosti různého typu. Je také vhodné sledovat případné změny místních koeficientů v jednotlivých obcích, které mohou mít významný vliv na výslednou výši daně.