Jehlou do těla….

• 

• 

Krev, bolest, sevřené rty, našponované svaly - taky si tak představujete návštěvu tetovacího studia?

Já to přežiju, byla jsem přesvědčená. Chci na pěkném těle pěkný obrázek, ten mi tam vydrží celý život, proto těch pár minut vydržím. Koneckonců porodila jsem dítě a přežila jsem to, tak co je proti tomu malá jehlička.

Měla jsem jasnou představu, jaké tetování chci. Sympatického, napůl stočeného hada, tmavého, žádné stínování ani detaily. Hledala jsem v hromadě časopisů se vzorky, a nestačila se divit, kolik krásných tetování může být… Že bych nezůstala jen u jednoho? Po hodině a půl, kdy jsem viděla hady vzteklé, syčící, výhrůžné, obmotané kolem dýky či růže,  jsem našla toho svého. Sympaťák na první pohled. Nemohla jsem se dočkat dne D.

A už sedím na křesle. Ladíme pozici, tatér si mě „šteluje„, nastavuju záda, pohodlně se opřu a vytáhnu noviny: „Myslíte, že u toho zvládnu číst?", ptám se v obavě z bolesti a zatnutých zubů. „No to uvidíte," utrousí statný vlasatý a fousatý muž v černém. Působí tak trochu jako šedovlasý indián, pustil si etno muziku, na zdech má pověšené indiánské suvenýry, čelenky z per.  Tak jdeme na to, zkušební dotyk jehly… a…  tak tohle mělo bolet? Tssss, ten mě teda šetří. „Kdyby Vám bylo zle, nebo jste chtěla pauzu, řekněte si, máme času dost," děsí mě Muž, který mi vyryje hada na záda.

Cítím vrnění, vibrace, napadne mě přirovnání ke sbíječce. No dobře, přeháním… Tak k vibrátoru. Ale vážně - nic nepříjemného necítím. Po pár minutách mě lehce zabolí, ale jen na chviličku. Říkám si, tak kdypak to přijde? Za 45 minut mám přečtené celé noviny, včetně příloh. A kérka je hotová. Bolest? Ne. Naopak, bylo to příjemné (snad se teď neprojevilo, že bych byla masochistka), jen párkrát jsem se cítila nepříjemně.

A co můj sympaťák? Nedočkavě se točím k zrcadlu zády. Fešák. Jsem nadšená. No uvidíme, jak dlouho bude trvat, než si návštěvu tatoo studia zopakuji J